Dostihy
Dostihy byly buď jako [Dostihy] jezdecké nebo vozní již ve starověku oblíbeny. První známé [Dostihy] bývaly při slavnostech perského boha Mitry. Vedle pověsti zavedl je u Řeků Héraklés; tam pořádaly se nejvíce při hrách olympijských a byly buď jezdecké, při čemž jezdec často ještě druhého koně s sebou hnal nebo jezdec při posledním oběhu seskočil a koně za uzdu k cíli dovedl, nebo obyčejněji bývaly to závody jízdní a to dvojspřeží (zeugos) nebo čtverospřeží (tethrippon) koňské, řídčeji mezčí. [Dostihy] konaly se v hippodromu s různými překážkami. Při vítězství však nerozhodovala jen rychlost, nýbrž i dovednost. Římané libovali si v [Dostihy]-zích (cursus equorum) jen jako v podívané. Jezdci jeli buď na koni jednom (singulatores) nebo na dvou tak, že při jízdě s koně na kůň přeskakovali (desultores). Závody vozní, při kterých obyčejně čtyři povozy jely, bývaly v cirku a řidiči jejich mívali různobarevné tuniky. bílé, zelené, červené a modré. Později nabyly závody i politického významu, zejména v Byzantiu za Justiniána.-Ve středověku upadly v zapomenutí tím spíše, že i církev proti nim se stavěla, později však přece víc a více nabývaly půdy, zejména jako slavnosti lidové. Největšího rozvoje dosáhly pak v Anglii, kde za Jindřicha II., ve 2. pol. XII. stol. staly se součástí slavností. Více se rozšířily, když s nimi byly spojeny také sázky a ceny. Veřejnými staly se [Dostihy] teprve v XVII. st. (1610), kdy W. Lester, kupec a mayor, a Rob. Amboyn, sheriff v Leicestru, vypsali cenu tří stříbrných zvonců k [Dostihy]-hům; od těch dob nastala celá řada [Dostihy]-hů chesterských (Chesterr. ces) i rozšířily se po Anglii tak, že skoro každé hrabství má svoje [Dostihy] buď z jara nebo na podzim. Nejproslulejší závodiště (turf) jsou: Ascott, Doncaster, Epsom, Derby, Melton, Mowbray a Newmarket. Mimo Anglii pořádají se veřejné dostihy skoro ve všech zemích, zejména ve Francii (od r. 1806), v Německu, ŘakouskoUhersku (ve Vídni, Pardubicích, Praze, Brně, Pešti, Prešpurku, Šoproni) i Rusku, většinou podle angl. vzoru. [Dostihy] řídí se vždy dle určitých předpisů dostihových (rules of racing). Dle těch učiní se vyzvání k určitému dostihovému meetingu a obsahuje určitý program s udáním cen. vkladů (entry), ústupného (forfeith), určité váhy jezdce a koně (weight), délku dráhy, čas a místo meetingu. Rozeznávají se [Dostihy] na rovině (flat races), jimiž zkouší se rychlost koně až do nejvyšší únavy, pak [Dostihy] s překážkami buď nepevnými jako jsou křoviny, proutí (hurdle races), nebo pevnými přirozenými nebo umělými, jako jsou zdi, příkopy vodou naplněné, hráze atd. (steeple chase), posléze [Dostihy] klusem (trotting races), kde kůň je buď pod sedlem nebo zapřažen. Tyto zvláště v Americe se vyvinuly a nověji také ve Francii se ujímají. Dle vzdálenosti jsou [Dostihy] buď krátké (1000-1500 m), prostřední (2000-4000 m), nebo dlouhé (4000-6000 m). Zvláštní jsou [Dostihy] čili jízdy distanční (viz Distanční jízda). Dle jezdců rozeznává se jízda pánů, jízda důstojníků (v Německu a v Rakousku), jízda jockeyů, která jest nejobvyklejší, a posléze jízda selská. Sweepstakes jsou jízdy, při nichž platí se vklad, plates jízdy beze vkladu. Dle cen jsou [Dostihy] o cenu státní, o cenu jockeyklubu, o cenu dámskou atp. Dle podmínek závodních: jízda koní stejného stáří a stejné váhy, koní různého stáří i váhy (jízdy pro tříleté plnokrevné koně jsou rozhodující, a na ty se dávají také největší ceny; aby i méně dobří koně mohli vítěziti, přidává se vítězům zvláštní přítěžek 3-4 lib.), handicap (v. t.). [Dostihy] koní, kteří ještě nikdy nezvítězili, slovou maidenstakes, panenské dostihy; mrtvá jízda, walkover, nastává tehdy, když koně dojedou k cíli zároveň. Závod mezi 2 koňmi slove matah. Kůň závodní (racer) připravuje se k [Dostihy]-hům trainováním (training), t. j. soustavnou denní cvičbou, která se provádí od lehkých jezdců, jockeyů, kteří sami k jízdě se trainují, aby co nejvíce zhubeněli. Jízda na zkoušku před vlastními [Dostihy], zvaná triah, při které závodí kůň již známý, slouží k odhadnutí. Na závodišti dohlíží komité, bdíc nad správným provedením zákonů závodních; k členům komitétu náleží především vážný, který váží jezdce a určuje přívažky, starter, který dává znamení k odjezdu (startu) a u cíle rozsudí, který určuje vítěze, pak zapisovatel, tajemník, pokladník a posléze rozhodčí soud, který rozhoduje jakožto nejvyšší instance v protestech a nedopatřeních.-Nejprve váží se jockey i se sedlem, načež jede tryskem od tribuny ke startu. Odtud pak koně na dané znamení starterovo startují, t. j. odjíždějí stejným způsobem, současně tryskem. Jinak i k vůli jednomu koni musí ostatní zpět a startovati znova. U cíle rozhoduje soudce, kdo jest vítězem a kolik koňských délek nebo hlav jest před druhým a třetím koněm Koně, kteří nedojeli v okamžik vítězství ještě ku distančnímu sloupu, t. j. zůstali 100-150 m před cílem, »distancují«, t. j. ztrácejí právo při tomto meetingu ještě závoditi. Po závodech musí se jezdec zvážiti znova na důkaz. že [Dostihy] odbyty s plnou vahou, neboť již ztrátou 1/2 kg ztratí se i nárok na vítězství. O užitku [Dostihy]-hů jsou různá mínění. Tolik jisto, že slouží ku zlepšení plnokrevného plemene, kterým odchovávají se vytrvalá a silná plemena koní. Ale na druhé straně zase [Dostihy], jak nyní se namnoze provádějí, jsou více jen raffinovanou hrou, zvláště v Anglii. Pro účely vojenské hodí se spíše [Dostihy] s překážkami (ze. jména steeple chase) než dostihy na rovině. S [Dostihy] bývají často spojeny soustavné sázky, které nezřídka stávají se až hazardní hrou. Existují zvláštní pravidla sázek, které jsou play or pay neboli sázky zvané post, jež se odbývají u startu. Kdo sází na koně, do něhož se naděje, že vyhraje, slove leger nebo bookmaker. Místo, na němž sázky se přijímají a vyplácejí, slove totalisator. Literatura: The general Stud-Book od r. 1808, s rodokmeny koní; The Racing Calendar, od r. 1773; The Sporting Calendar, 1769; Whyte, History of the Turf; John Lawrence, History of the race horse; Tonchstone, Les chevaux de course (Paříž, 1889); Der Turf, Wörterbuch für Pferderennen (Vídeň, 1878, 2. vyd); von Lehndorff-Graditz, Hippodromos (1816); Silberer, Handbuch des Rennsports (1881); Österr-ungar. Rennkalender, vydává redakce čas. »Der Sport«, Vídeň od r. 1878.
